Ve dvacátých letech minulého století měli v automobilovém průmyslu navrch Američané. Svými velkoobsahovými a robustními stroji a organizací výroby vzbuzovali u evropských výrobců obdiv.
Produkce legendárního „Tin Lizzie“ Henryho Forda ( první auto vyráběné na běžícím pásu ) do roku 1927 dosáhla hranice neuvěřitelných 15 000 000 kusů. Ostatní automobiloví výrobci si brzy uvědomili, že výroba 1000 kusů vozů ročně začala být nerentabilní. Úspěch Fordu T evropské automobilky vyburcoval k napodobení výroby a především Renault, Fiat Morris nebo Citroen začaly pracovat na masivním zvýšení výroby. Udržet se na trhu znamenalo nabídnout automobil za přijatelnou cenu.
Přirozeně zde byli také náročnější a movitější zákazníci, ochotní investovat své peníze do luxusu a specialit. Tito zákazníci investovali hlavně do silných vozů s vysokorychlostními motory. Ettore Bugatti ( a další) vůbec neuvažoval o velkých sériích svých vozů. Raději se soustředil na nadstandardní projekty. Jeho model Royale ( 1927 ) byl v té době nejluxusnějším automobilem. Bylo zhotoveno pouze 7 kusů.